Germánská pohřebiště

See this text in

Pohřební ritus doby římské odráží některé náboženské představy a rituální praktiky Germánů ve středním Podunají. U většiny germánské populace převládal v době římské žárový pohřební ritus, tj. spalování zemřelého. Tzv. popelnicové hroby obsahovaly spálené lidské kosti a případné milodary, často žárem poškozené. Nechybí ani popelnicové hroby bez jakýchkoli milodarů. Hojně se též objevují tzv. jámové hroby. Nejčastěji jsou to menší kruhové jámy, v nichž se nalezly stopy po ukládání popela do organických obalů, textilních nebo kožených sáčků. U větších jam obdélného tvaru se předpokládá, že kremace se prováděla přímo nad ní. Shořelé zbytky hranice s ostatky a případnými milodary se následně propadly do této jámy.

V menší míře se zemřelí ukládali do země nespálené, do tzv. kostrových hrobů. Ze sledovaného území je jich známo jen několik desítek. Předpokládá se, že do nich byli ukládáni společensky významní jedinci (jako v případě knížecích hrobů u Mušova a Zohoru), dále pak cizinci či osoby jinak se odlišující od většinové populace. Občas archeologie nachází tzv. birituální pohřebiště (např. Abrahám, Kostolná při Dunaji, Mikulov, Velatice), na nichž se pochovávalo současně jak kremačně, tak i kostrově. Podle svědectví některých úplně či z větší části archeologicky prozkoumaných germánských birituálních pohřebišť ze slovenského území, se zdá, že v nich kostrové hroby tvořily ucelené skupiny. Ze zatím nepostižitelných hlubších kulturních, etnických nebo sociálních důvodů se tudíž od okolních žárových hrobů odlišovaly.

Součástí pohřebního ritu bylo ukládání milodarů do hrobů. Většina běžných žárových hrobů byla vybavena jednou či dvěma keramickými nádobami, sponou nebo jinou ozdobou, nožem nebo přeslenem. Nejčastěji to byly osobní věci zemřelého, v některých případech nelze vyloučit, že tyto předměty byly vyrobeny přímo za účelem uložení do hrobů. Milodary nacházíme často sežehnuté žárem a záměrně deformované. Deformacemi, souvisejícími zřejmě s posmrtnými představami tehdejších Germánů, byly nejvíce poškozeny bronzové nádoby a zbraně, které mnohdy ležely mimo popelnici. Možným důvodem záměrného poškozování mohla být též snaha, aby tyto předměty nebylo možné později ze země vyzvednout a znovu používat. K archeologicky obtížně zjistitelným milodarům patřilo určité množství potravin, které se zemřelým přidávalo do hrobů na posmrtnou cestu, a další předměty z organických materiálů. Početné jsou ovšem i popelnicové hroby bez jakýchkoli milodarů a velmi chudé hroby jámové. Nálezy z hrobů jsou na rozdíl od sídlištních celků poměrně přesně časově zařaditelné a mají proto pro poznání vývoje germánských populací doby římské mimořádný význam.

Složení milodarů v jednotlivých hrobech odráželo nejen posmrtné představy zesnulých, nýbrž i jejich sociální postavení. Dovoluje tak např. rozlišit hroby prostého obyvatelstva od pohřbů dalších sociálních skupin. Významné jsou hroby bojovníků, obsahujících jednu či více zbraní, které jsou nejdůležitějším pramenem i ke germánskému válečnictví. Nejčastěji se přikládaly hrotí kopí a šípů, někdy též meče převážně římského původu nebo kování štítů. Bohaté a mimořádně bohaté celky – tzv. knížecí hroby – jsou pak připisovány příslušníkům nejvyšší kmenové nobility. Občas se v nich nachází méně zbraní, mezi milodary dominují drahocenné bronzové, stříbrné, skleněné i keramické předměty, často vyrobené ve vzdálených oblastech římské říše. Nejbohatším knížecím hrobem starší doby římské v celém evropském barbariku je knížecí hrob u Mušova.

Pohřebiště a hrobové nálezy patří k hlavním pramenům pro dobu římskou. Vývoj germánského osídlení severně od středního Dunaje je nejlépe dokumentován právě hrobovými nálezy a také intenzita přísunu mnoha druhů římských výrobků je sledovatelná pouze v hrobových celcích. Známých pohřebišť je u nás ovšem několikanásobně menší počet než sídlišť. Prozkoumána byla většinou jen zčásti, a proto celkové počty hrobů na nich zjištěných jistě neodpovídá tehdejší realitě. Na území Moravy a Dolního Rakouska kromě ojedinělých nálezů dominují středně velká pohřebiště s několika desítkami hrobů. Na větších nekropolích, na Moravě např. Šaratice, Modřice u Brna či Kostelec na Hané, se nacházelo až několik stovek hrobů. Doposud z této oblasti neznáme žádné pohřebiště, na kterém by se dalo jednoznačně doložit kontinuální pohřbívání po celou dobu římskou.

Reprezentativnější odkryvy a publikace pohřebišť jsou známy ze Slovenska, z kvádské sídelní oblasti. V šedesátých letech se realizovali rozsáhlé archeologické výzkumy germánských nekropolí na jižním okraji úrodné Trnavské sprašové tabule v Abrahámu, Kostolné pri Dunaji a Sládkovičovu. Přinesli nový pohled na postavení jihozápadního Slovenska v starší době římské. Výrazné zastoupení žárových hrobů bojovníků s nezvykle bohatým výskytem zbraní a luxusních římských výrobků svědčí o mimořádném významu této oblasti v rámci celého středodunajského barbarika a opravňuje uvažovat o centrálním postavení daného regiónu v rámci Vanniova království. Společný výskyt žárových i kostrových hrobů na uvedených pohřebištích naznačuje rozdíly v sociálním, náboženském a snad i etnickém složení germánského osídlení. Podobně hodnotné, ačkoli mnohem méně početné, nálezové celky byly získány i na dolním toku Moravy ve Vysoké pri Morave a v Zohoru. Ve Vysoké pri Morave byl v roce 1939 objeven hrob s kostrou orientovanou ve směru západ-východ, obsahující mimořádně bohatý hrobový inventář – mj. servisy na přípravu vařeného a kořeněného vína a na stolovací obřady. V padesátých letech byly v Zohoru zachráněny obsahy několika (4 nebo 5?), těžbou písku porušených, kostrových hrobů s podobnou výbavou honosnými importy. Dohromady se v nich např. našlo 19 bronzových nádob a 2 stříbrné poháry – kantharosy. Výskyt germánské keramiky svědčí o germánské příslušnosti pochovaných. Všechny tyto hroby patří k nadregionální skupině tzv. lubieszewského typu (podle lokality Lubieszewo-Lübsow), rozšířené hlavně v severní časti tzv. svobodné Germánie v 2. polovině 1. a v 1. polovině 2. století. Charakteristický pro ně je pohřeb nespálených těl (v protikladu k běžnému žárovému pochovávání), bohatství importů a absence zbraní. Reprezentují sociálně nejvýše stojící složku germánské společnosti (náčelníci, knížata, "králové"). V Očkově nedaleko Piešťan odkryli archeologové v padesátých letech žárové pohřebiště z mladší a pozdní doby římské, které původně obsahovalo minimálně 1500 hrobů. Je to dodnes nejrozsáhlejší odkrytá nekropole na Slovensku. Nejstarší hroby pocházejí z konce 2. století, nejmladší z počátku 5. století. Inventář hrobů je ve srovnání s pohřebišti ze starší doby římské výrazně skromnější. Výzbroj a vojenská výstroj v nich chybí. Nejčastějším nálezem v urnách byla hrudka vonné živice, nepochybně související s pohřebnými obřady. Za urny sloužila v ruce zhotovená keramika. U majetnější složky obyvatelstva se postupně začaly jako urny prosazovat luxusnější na kruhu točené nádoby vázovitých a miskovitých tvarů. V pozdní době římské se postupně "bohatství" hrobové výbavy vyjadřující společenské postavení pochovávaného koncentruje na urnu. Důkazem je též použití mísy terry sigillaty pro tento účel. Unikátní antická alabastrová váza ve funkci urny nemá obdobu v celé Římany neobsazené Evropě. V Očkově byla nepochybně centrální nekropole pro několik osad u řeky Dudváh, hlavně pro rozsáhlá sídliště v Pobedimi. Nejvyšší sociální vrstva germánské sídlištní aglomerace ve středním Pováží své zesnulé nespalovala a její kostrové hroby se našly v nedalekých Krakovanech-Strážích.

AUCR