Původně
by zřejmě hrob uložen na mírném návršíčku na levém břehu řeky Dyje, které bylo
později sníženo těžbou štěrku. Samotné místo pohřbu leží asi 1,5 km jihojihozápadně
od římského vojenského opevnění v poloze Hradisko (obr. 1). Přes značné narušení
se podařilo odkrýt část rozměrné hrobové jámy ve tvaru obdélníku se zaoblenými
rohy a mírně se zúžujícími stěnami, orientovanými ve směru SZ-JV (cca 6 x 4
m). Podle velkého množství větších i menších kamenů, mezi nimi i vápenců z nedalekých
Pavlovských vrchů, z nichž některé vážily až 60 - 70 kg, lze předpokládat, že
hrobová komora byla překryta vrstvou kamenů, podpíranou dřevěnou konstrukcí.
Stopy po deformacích na některých bronzových nádobách, způsobené zřejmě padajícími
kameny, naznačují, že hrobka byla dutá.
Zatímco
vcelku zachované velké bronzové nádoby ležely při stěnách hrobové jámy (obr.
2), v jejím středu se vyrýsoval zřetelně přibližně pravoúhlý druhotný zásah,
související s vykrádáním hrobu. Téměř ve všech vrstvách tohoto zásahu se v různých
hloubkách našlo množství značně poškozených železných, bronzových, stříbrných
skleněných předmětů. Počet jednotlivých nálezů, které se z této značně poničené
hrobové komory podařilo zachránit, dosahuje až 180 kusů. Kromě věcných milodarů
se v její náplni podařilo zjistit zbytky většího počtu obětních zvířat, např.
jednoměsíčního podsvinčete, husy, slepice, dále kosti ovce,kozy atd. U jihovýchodní
stěny, poblíž bronzového závěsného kotle, se našla část čtvrceného asi 1,5-2letého
telete. Antropologická analýza ukázala, že v hrobě byly uloženy pravděpodobně
tři osoby, z toho jedna ženského pohlaví.
Z
chronologického hlediska není bez významu, že soubor obsahoval některé antikvární
kusy, které mohly v rukou germánské rodiny kolovat již delší dobu. Jsou zastoupeny
nejen luxusními stříbrnými nádobami, z nichž část mohla být vyrobena již v augustovském
období (obr. 3), ale také bronzovými a dalšími výrobky, jako např. čtyřnohým
bronzovým stolkem (obr. 4-5), velkou ozdobnou lampou rovněž z bronzu (obr. 6),
starobylými kováními vědra typu E 24 (obr. 7-8) a především železným kozlíkem
ke krbu pozdně keltského typu, který je v knížecích germánských hrobech z 1.
až 2. století zatím bez obdoby (obr. 9).
Jde vesměs o artefakty, datovatelné do časového úseku nejméně od pozdně republikánského či augustovského období až přibližně do let vlády císařů Tiberia a Nerona. Ačkoliv se nacházely v mnohem mladším hrobovém komplexu, dokládají, že na tomto území, pravděpodobně již někdy v průběhu 1. století existoval okruh odběratelů římského luxusního zboží, tvořený patrně místní germánskou nobilitou. Současně tyto kusy naznačují, že již v tomto časném období se zde mohlo vyvíjet jakési barbarské mocenské ústředí. Tyto skutečnosti souvisí ovšem s další naléhavou otázkou o možných spojitostech této kolekce s místními germánskými elitami z doby okolo poloviny 1. století. Se značnou pravděpodobností sem tyto výrobky byly přivezeny přímo z Itálie jako dary germánským vládcům nebo se sem dostaly jako kořist snad v době Vespasiánových občanských válek, jichž, jak známo, se v čele svých králů Italica a Sidona účastnily rovněž germánské vojenské družiny pocházející z území severně od středního Dunaje.
Kromě
dalších předmětů, o jejichž stáří nelze říci nic určitého, je větší část výbavy
hrobového inventáře ovšem mladšího data a časově spadá až do 2. století, pravděpodobně
do jeho pokročilejší části. To platí také o většině bronzových nádob, zejména
o dvou rozměrných kotlech (obr. 10). První z nich, s oblou spodní částí a
dvěma kruhovými držadly, představuje značně pokročilou variantu starších forem
Eggersova typu 6, případně 8. Podle některých paralel z provinciálního území
jde formu spadající nejspíše až do poloviny 2. století. Totéž lze říci o dalším
bronzovém kotli s prohnutým hrdlem a stlačenější, mírně hranatou výdutí. Po
tvarové stránce patří k časným westlandským kotlům, které v provinciích vystupují
nejdříve od druhé poloviny 2. století (obr. 11).
Na
jeho stěnách však byla připevněna čtyři bronzová kruhová držadla, spojená
s nádobou pomocí opěrek či ataší, které byly provedeny v podobě realisticky
provedených bust bradatých Germánů se svébským uzlem (obr. 12). Opěrky byly
připevněny jen velmi ledabyle a od stěn kotle v hrobě odpadly. Náčiní tudíž
nesloužilo k dennímu užitku, nýbrž spíše jako symbolický milodar, přičemž
ataše byly pro germánského vladaře zřejmě zhotoveny přímo na objednávku. Jímka
kotle samotná mohla ovšem být vyrobena samostatně a ataše k ní teprve dodatečně
připevněny. Do 2. století patří také rozměrná bronzová mísa s omegovitými
držadly a kosočtverečnými atašemi, spodek bronzového vědra, patrně typu Eggers
28 a pa.trně i dva nízké bronzové hrnce s vytaženým horizontálním krajem a
zúženou spodní částí, jejichž vnitřek byl pocínován.
Zbraně
a ostatní součásti vojenské výzbroje a výstroje, které mohou být chápany jako
insignie nejvýznamnějšího bojovníka kmene, sestává nicméně pouze z početných
hrotů šípů, oštěpů a kopí, z něhož jeden je bohatě zdobeno symbolickými vzory,
provedenými stříbrnou inkrustací (obr. 13) a z jednoho fragmentu krátkého
jednosečného meče. Soubor šestnácti germánských ostruh, z nichž některé jsou
plátovány stříbrem a pozlaceny nebo zdobeny stříbrnou a zlatou inkrustací,
odpovídá typům, které byly běžné v hrobech germánských bojovníků, datovaných
téměř výlučně do pozdního 2. stol. (obr. 14). Výjimečnými stylovými prvky
se vyznačují početná kování opasku. Nejhonosnější z nic sestávají z přezek,
pásových nákončí a řady dalších ozdobných kování, vyrobených z pozlaceného
stříbra a zdobených filigránem a granulací (obr. 15-17). Kování zcela odpovídají
stylu i výzdobě, v nichž je vyroben i jeden z párů honosných ostruh, s nímž
tvořily zřejmě součást jedné soupravy (obr. 18). To svědčí o tom, že stejně
jako ostruhy představovaly i takto zdobené opasky prestižní symbol, který
měl dokládat zvláštní společenské postavení majitele. Zatímco spolu se stříbrem
plátovaným a pozlaceným kováním štítu (obr. 19) reprezentují typické vybavení
bojovnického hrobu, dva zlaté kapslovité závěsky (obr. 17 vpravo) naopak dosvědčují,
že v hrobové komoře byla s ostatními mrtvými pravděpodobně pohřbena také osoba
ženského pohlaví.
Spojitost
inventáře hrobu s římským vojenským prostředím dokládá dvoudílné nákončí římského
vojenského opasku, pteryxu, které je možno datovat do Antoninského období,
dále zlomky drobného šupinového pancíře se železa a pravděpodobně i hrot šípu
čtvercovitého průřezu.
Rovněž většině ostatních drobných předmětů přísluší spíše pozdní datování
a v protikladu k některým dřívějším názorům naznačuje, že k uložení hrobu
do země muselo dojít někdy v pozdním 2. století. Stojí při tom za zmínku,
že rovněž ukázky germánské keramiky, která se našla v hrobě, má početné analogie
v početných sídlištních objektech z okolí, datovatelných do téhož období (obr.
20, v pozadí).
Pozdní
chronologické zařazení zaslouží i většina drobných předmětů. Výraznou složku
tvoří nálezy, které odpovídají výbavě římsko-provinciálních hrobů, rozšířených
v 1. do 2. stol. do římské Britanie až po Thálii. Evidentní přenos provinciálně
římských posmrtných představ dokumentují především tzv. chirurgická nebo kosmetická
stěrka, která spolu s pískovcovou destičkou sloužila k roztírání mastí (obr.
21), dále silně pozlacené kování skříňky nebo nábytku s reliéfními vyobrazeními
římských božstev, datované přibližně do poloviny 2. století (obr. 22). Nezvyklé
jsou rovněž početné ukázky skleněného nádobí (obr. 23), mezi nímž vynikají
zlomky osmi čtverhranných lahví s ouškem a dvou skleněných pánví (trullae).
Nechyběly ani fragmenty malovaného skla, poměrně dobře byly zastoupeny vzorky
hliněného nádobí římské provenience, vesměs typů, které nejsou v germánském
prostředí příliš obvyklé (obr. 20).
Podrobná analýza hrobových nálezů do značné míry přispěla k přehodnocení vzájemných římsko-germánských vztahů v době vojenské konfrontace mezi Římem a barbary, nazývané markomanskými válkami. Hrobová výbava obsahuje zcela ojedinělou kolekci archeologického materiálu, která vnáší jasnější světlo na životní styl a na postavení germánského vládce, který žil pod jistou formou římského dozoru. Kromě výjimečného souboru stříbrných a bronzových nádob dokládá řada mimořádných hrobových milodarů, totiž bronzová lampa, bronzový obětní stolek, stěrka na líčidla nebo na medikamenty, velký počet římského hliněného a skleněného nádobí a další předměty, které jsou charakteristickými prvky římských pohřebních zvyklostí v provinciích, silný vliv římských posmrtných představ. Nádherné stříbrné a bronzové nádoby, stejně jako příklady římského mobiliáře, mohou být vysvětlovány jako dary římských představitelů germánskému spojenci. Zdá se tudíž velmi pravděpodobné, že prostřednictvím takovéto osobnosti, pravděpodobně místního krále, hlavu prořímské strany, který pravděpodobně dosáhl svého postavení díky Římanům v době markomanských válek, mohla být uskutečňována jistá forma římského politického vlivu, jejímž cílem bylo nastolení příhodných podmínek pro pevnější ovládnutí obsazeného území.