Římské bronzové nádoby v oblasti severně od středního Dunaje

See this text in


Grabfunde	Hort und Streufunde

Mähren und Niederösterreich

Výskyt antických kovových nádob, zejména výrobků z různých slitin bronzu, na území vně římské imperiální hranice představuje zvláštní problém, jehož veškeré aspekty nejsou ještě zcela objasněny. Již v mnohých předchozích obdobích byla přítomnost kovových nádob, např. v náčelnických hrobech pozdní doby bronzové, ve výpravných hrobových komorách z období Hallstattu nebo z pozdně keltských hrobů z 1. stol. př. Kr. nebo z počátku 1. stol. po Kr., pokládána za atribut nejvyššího společenského stavu. U obyvatel neřímské Germanie se kovové nádoby, zejména v žárových hrobech, objevují již od pozdní doby laténské, ve výpravných kostrových hrobech pak od počátku 1. století po Kr. Ukládání menších nebo větších souborů kovových, zejména bronzových nádob do hrobů jako prestižních milodarů je možno také v germánském prostředí pokládat nejen za projev funerálních zvyklostí, ale i za výraz určité sociální hierarchie. V běžném životě sloužila většina z nich jako stolní nádobí či pijácké soupravy, větší kusy byly pak zřejmě používány i k vaření. Jejich přejímání společností, která stála na mnohem nižší civilizační úrovni než římská, souviselo se snahou barbarů přiblížit se antickému způsobu života.. Jde tedy o jistou formu akulturace, která však nepůsobila plošně, nýbrž vyvěrala z okruhu výjimečných osobností, příslušníků vyšší společenské vrstvy, jejichž představitelé dokonce, jako např. Marobud, prodlévali na císařském dvoře a mohli se s římskými obyčeji a stolovou kulturou bezprostředně seznámit.. Takovouto osobností mohl být i svébský král Italicus, zmiňovaný u podunajských Svébů v 1. stol. po Kr., o jehož jisté romanizaci konec konců svědčí samotné jeho jméno. Spolu s vytvářením diferencovaných společenských struktur uvnitř barbarských společenstev a upevňováním instituce vojenských družin v okolí předního představitele kmene, si barbarská společnost, jak o tom svědčí množství pánví, naběraček a cedníků a konečně i vzácné stříbrné kantary, osvojila a přizpůsobila především pijácké zvyklosti. Nádobí se postupem doby dostávalo do rukou stále širšího okruhu osob. Svědčí o tom i skutečnost, že zejména v 1. a 2. stol. jsou kovové nádoby jako milodary v hrobech dosti častým jevem, i když v žárových pohřbech jsou z rituálních důvodů deformovány a rozlámány nebo poškozeny žárem hranice. Aniž by na tomto místě bylo možno šířeji zasáhnout do sporu, co z tohoto množství přicházelo na barbarské území obchodem a co jako dar nebo úplatek barbarskému vládci, zdá se, že poslední eventualita se vztahovala především na prestižní stříbrné nádoby nebo toreuticky cenné výrobky z barevných kovů. Distribuce běžných typů pánví, souprav naběraček a cedníků i prostých soudkovitých věder, probíhala zejmě prostřednictvím římského obchodu. Poté však mohlo následovat přerozdělování uvnitř barbarských komunit a mezi nimi. Ať již tomu bylo jakkoliv, geografický rozptyl římských kovových nádob v prostoru a čase ukazuje, že intenzita jejich přílivu do jednotlivých oblastí byla přímo úměrná římskému zájmu o dění a politickou situaci v těchto regionech a v průběhu doby se měnila.

Již mnohokrát bylo poukázáno na skutečnost, že nejhustší a nejstarší soustředění nálezů římských kovových nádob v celé neřímské oblasti východně od Rýna a severně od Dunaje se nachází na území středních a severních Čech. Na zdejších žárových pohřebištích i v ojedinělých kostrových hrobech z první třetiny 1. stol. po Kr. nacházíme nejen luxusní bronzové, někdy i stříbrné stolní nádobí, ale i zboží užitkového charakteru, vyráběné v dílnách v okolí italské Kapuje a částečně i v severoitalských dílnách. Proudilo sem zřejmě prostřednictvím obchodníků z Norika, v té době klientelního římského království, jimž připadal značný podíl na obchodu s naddunajskými barbarskými končinami již také v předchozím pozdně laténském období. I když se v germánských hrobech z Čech objevují i příklady římského dovozu, pronikajícího na sever od Dunaje ještě v předaugustovské periodě, např. vědra s delfínovitými nebo srdcovitými atašemi (podle Eggersova seznamu č. 18-19), převažují v hrobech z tohoto časového úseku především kvalitní produkty italských dílen z doby Augustovy. Jsou reprezentovány např. honosnými bronzovými vědry s obličejovými opěrkami držadla (Eggers 24), soupravami konvic a mis s pevnou rukojetí (patery), honosnými mísami s palmetovitými opěrkami pohyblivých držadel a některými dalšími výrobky, navazujícími na helénistické tradice alexandrijských výrobních center. Jako součásti pijáckých souprav byly v této době nejvíce rozšířeny sady cedníků a naběraček s volutovitě rozšířenými držadly (Eggers 159), avšak především pánve s držadly zakončenými obloučkem na zavěšení, opatřeným stylizovanými ptačími hlavičkami (Eggers 131). Doba výroby těchto nádob je kladena zhruba do augustovského, nejpozději však do časně tiberiovského období, přičemž se ovšem mnohé z nich ocitaly v hrobech s určitým zpožděním. Na rozdíl od pozdně laténského importu jsou tyto výrobky označovány jako produkty 2. generace bronzových nádob, v jejímž rámci jsou zařazovány do její první fáze.

Podle shodného názoru badatelů souvisel nezvykle silný a v podstatě náhlý příliv dovozu římských bronzových nádob do prostředí germánských kmenů, usídlených tehdy na území středních Čech, s rozmachem tzv. Marobudovy říše. Jejich nápadná koncentrace na poměrně malém území odráží nejen existenci mocenského centra Markomanů v české kotlině, ale také eminentní římský zájem o vývoj v tomto prostoru a možná i snahu jej určitým způsobem ovlivňovat.

Poněkud odlišné poměry tehdy panovaly na území ležícím poněkud východněji, v pásmu nacházejícím se severně od středního toku Dunaje a v přímém sousedství pozdějších provincií Norika a Pannonie I. Jde zhruba o území dnešní jižní a střední Moravy, přilehlých částí Dolního Rakouska a jihozápadního Slovenska. Tyto oblasti lze chápat jako přirozený geomorfologický celek, otevřený k Dunaji. Jeho hlavní osy směřující k severu tvoří řeky Morava a Váh, podél nichž již od pradávna vedly důležité spojnice mezi Podunajím a Baltem (t. zv. Jantarová cesta).

Staré Hradisko (oppidum)

Bratislava-Devín

Výskyt starších forem bronzových nádob jižní provenience na keltských oppidech jak v Čechách tak na Moravě a konečně i mnohé hrobové nálezy z časných fází przeworské kultury v oblasti dnešního Polska dokládají, že římsko-norický obchod využíval těchto tras již v průběhu 1. stol. př. n. l. Ani nálezy spínadel typu Alesia, Aucissa i Nertomarus, roztroušené zejména podél dolního toku řeky Moravy a podél Váhu až do končin severozápadního Slovenska, kde tehdy rozkvétala půchovská kultura, nesvědčí o tom, že by v té době tyto spojnice zůstaly stranou římských obchodních zájmů, které se podle příznačných artefaktů a mincí uskutečňovaly zřejmě do značné míry opět díky norickým obchodníkům. O to překvapivější je skutečnost, že doklady intenzivnějšího římského dovozu kovových nádob z doby největšího rozmachu Marobudovy říše v Čechách jsou zde zastoupeny pouze mizivě, a to vesměs v pozdějších souvislostech. Důvod omezeného výskytu římských bronzových nádob z augustovského období spočívá zřejmě v tom, že zmiňované oblasti byly ještě v tomto období germánskými populacemi, pro něž byl pohřební ritus, využívající kovových nádob jako formy milodaru příznačný a které tvořily hlavní odběratelský okruh tohoto dovozu, neobsazeny nebo zasídleny jen minimálně.


Sládkovicovo	Sládkovicovo	Kostolná	Bratislava-Devín

Během vlády císaře Tiberia, nástupce Augustova, dochází i zde k podstatným změnám poměrů. Zvýšení počtu římských kovových nádob lze klást do souvislosti se zakládáním prvních germánských pohřebišť s labsko-germánskou keramikou především v regionu dolního Pomoraví a jihozápadního Slovenska, z nichž nejznámější jsou nekropole v Abrahámu, Kostolné a Sládkovičovu. Nejstarší vrstva bronzového nádobí je sice zastoupena ještě druhy, které jsou známy i z české oblasti, jejich počet je zde však podstatně nižší. Je reprezentována opět především pánvemi se zakončením držadla v podobě ptačích hlaviček (Eggers 131), časnými typy naběraček a cedníků s volutovitě rozšířenými držadly nebo přechodnými typy (Eggers 159/160), mísami s pohyblivými držadly (Eggers 92), případně mísami s pevným horizontálním a kanelovaným držadlem, zakončeným beraní hlavičkou (patery typu Hagenow).


Kostolná	Kostolná	Drösing


Mannersdorf a. d. March


Trebusice	Trebusice


Mistelbach	Kostolná	Kostolná

Kromě těchto relativně řídkých archaických forem, produkovaných v době Augustově, však zcela evidentně převládají typy dovozního zboží, které sice rovněž pocházejí z italských dílen v Kapuji, avšak vzhledem k tomu, že doba jejich výroby spadá především do tiberiovského období, v českých nálezových souvislostech vystupují již řidčeji. Především jsou to pánve, jejichž terčovité zakončení držadla je polokruhovitě, měsíčkovitě nebo i kruhovitě prolomeno a držadlo mnohdy zdobeno klasickým thyrsem s úponkami nebo jiným tyčinkovitým dekorem (časné typy Eggers 137-138). Některé z nich nesou kolky se jmény starých kapuánských mistrů, podílejících se ještě na výrobě pánví s držadly zdobenými ptačími hlavičkami.


Láb


Križovany nad Dudváhom




Križovany nad Dudváhom

Převahu těchto nálezů v oblasti severně od Carnunta, kde v důsledku politických přeměn a pokračujících migrací vznikají nová odběrná centra, vykresluje nejlépe srovnání jejich výskytu v obou oblastech. Tak např. početní převahu augustovských pánví s koncem držadla ve formě ptačích hlaviček (Eggers 131, příp. 135) nad variantami pánví s terčovitým držadlem (Eggers 137-140) dokumentuje v Čechách poměr 6 : 1, zatímco v severodanubském pásmu je tento poměr téměř obrácený a činí veličinu 1 : 4 ve prospěch mladších pozdně augustovských a tiberiovských typů.

Kostolná

SládkovicovoSládkovicovo

Relativně časné mohou být i některé naběračky a cedníky přechodného typu Eggers 159/160 a zejména ojedinělá vědra s obličejovými opěrkami pro držadlo či s opěrkami v podobě Menad a klasicky vypracovanými držadly s oboustrannou listovitou aplikací. Kromě ataší a držadla, připevněných druhotně na podstatně mladší nádobě z královského hrobu v Mušově, pocházejí z tohoto druhu situl i držadla ze souboru nálezů, snad inventáře časného hrobu, ve Schwechatu u Vídně. Jejich obdoby z dánského knížecího hrobu u Hoby a z porýnského celku v Mehrumu opravňují k závěru, že vědra byla rovněž vyrobena ještě před polovinou 1. stol., i když s jejich uložením do hrobu se počítá až v době okolo poloviny 1. stol.

Abrahám

			K této vrstvě dovozu římských bronzových nádob patří i některé další nezvyklé typy, např. pánev s výběžky při nasazení držadla, které bylo zřejmě prolomeno již otvorem ve formě trojlístku, ze žárového hrobu v Mannersdorfu a. d. March, vyrobené však nejdříve až v třicátých letech 1. stol.
Mušov


Mannersdorf a. d. March

Vcelku představuje skladba importu bronzových nádob, zasahujícího končiny severně od středního Dunaje v tiberiovském období, směsici forem, které zapadají jak do první, především však do druhé fáze tzv. druhé generace bronzových nádob podle R. Petrowszkého. Více než českým hrobovým komplexům z období zdejší vrcholné fáze se tak blíží spíše inventáři starší vrstvy t. zv. knížecích hrobů Eggersova stupně B₁, rozesetých v ostatních končinách neřímské Germanie a reprezentovaných nejlépe soubory ze staršího žárového hrobu z Hagenowa, z kostrových hrobů v Hoby, z hrobů I/1908 a III/1913 v Lubieszewu (Lübsow), případně z hrobu II v polském Rządzu nebo z dolnolabského žárového hrobu 150 v Putensen. Z chronologického hlediska lze analogické příklady dovozu v oblasti severně od Carnunta oprávněně spojovat s existencí tzv. Vanniova království, jehož zánik v roce 50 po Kr. vytvořil předpoklady pro další rozvoj římského dovozu kovových nádob do regionu v následujícím období.

Nejnovější výzkumy dovolují soudit, že dovoz římských kovových nádob eskaluje teprve po svržení kvádského krále Vannia, to znamená přibližně od klaudiovského období. Přináší výrobky, jež bychom podle členění R. Petrovszkého označili jako časné produkty 3. fáze 2. generace bronzových nádob. Nálezy z této dovozní fáze svou četností dalece překračují sumu nádob, které se na území severně od Dunaje dostaly v první polovině 1. stol. Doba jejich výroby spadá podle nejnovějších poznatků do časového úseku přibližně od třicátých až čtyřicátých let 1. stol. až do pozdního úseku tohoto věku.


Blucina



Drásov


Blucina

V rámci tehdy dováženého sortimentu vystupují opět především pánve. Vedle již dříve známých typů s měsíčkovitým nebo půlkruhovitým výřezem v koncovém terči držadla, avšak již pokročilejšího charakteru, silně převažují formy s kruhovitým vykrojením koncového terče. Příznačná pro všechny druhy pánví této skupiny jsou masivnější dna, nesoucí naspodu reliéfní koncentrické brázdy, dokládající, že italské dílny přešly k efektivnějším výrobním postupům, při nichž byly výrobky dodatečně soustruženy. S pánvemi zmiňovaného druhu se hojně setkáváme jak na pohřebištích okruhu Abrahám-Kostolná-Sládkovičovo, tak i v hrobech z dolnorakousko-jihomoravské oblasti, např. v Drásově, Břeclavi, Mistelbachu atd. I když pokročilejší typy věder skupiny Gosławice - Lęg Piekarski s mírně schematizovanými opěrkami a držadly, které v mladší vrstvě knížecích hrobů Eggersova stupně B₁ v oblasti neřímské Germánie zaujímají dominantní postavení, jsou zatím zastoupeny jen nedostatečně, nechybějí však ukázky dalších bronzových nádob, které v tomto prostředí zhusta vystupují.


Staré Mesto

Mistelbach

Patří k nim např. široké mísy s pevnými omegovitými rukojeťmi Eggersova typu 99 nebo 100, dále některé formy konvic, zejména nižší varianty s trojlístkovitě formovaným ústím a figurálně zdobenou spodní částí držadla typu Millingen, které se objevily např. v hrobech z Mistelbachu, v hrobě z Mušova u sv. Jana, v nálezech z Mor. Krumlova etc. Fragmentární horizontální držadlo zakončené lví hlavou z patery, tvořící spolu s konvicemi uvedeného druhu obětní soupravy, pochází z hrobu 10 v Kostolné. Již v tomto období se počínají prosazovat i produkty galských dílen, které stále více přebíraly úlohu italských výrobních okruhů a vytlačovaly zřejmě dražší kampánské výrobky z trhu. Patří mezi ně např. pánev se simplifikovaným galským thyrsem na držadle, které bylo zakončeno kruhovitě vykrojeným terčem z hrotu 6 ve Velaticích. Přibývají i doklady jednodušších souprav naběraček a cedníků s tyčinkovitými nebo veslovitými držadly, které jako nový druh bronzového náčiní zaplavují germánská odbytiště. Od klaudiovsko-fláviovské periody proudily do oblastí severně od Dunaje ve stále větší míře různé varianty jednoduchých soudkovitých věder, které jsou v germánských hrobech častým zjevem a lze je proto stěží pokládat za skutečný drahocenný dar, nýbrž byly rovněž předmětem běžné obchodní směny.


Gefäße der 3. Phase der 2. Bronzegefäßgeneration na Petrovszky


Mušov



Velatice

Příhodné podmínky pro zvýšení importu bronzových nádob do naddunajských částí barbarika byly dány i úsilím Říma navázat silnější obchodní vazby s oblastmi Baltu, v nichž se těžil jantar a které gradovaly zejména za císaře Nerona. Dalším činitelem mohly být vnitropolitické poměry v samotném Římě po smrti tohoto císaře. Jak vyplývá z Tacitových zpráv, zůstávali Vanniovi následovníci i nadále spojenci Imperia. Je známo, že svébští králové Italicus a Sido bojovali v době občanské války na straně císaře Vespasiana a se svými družinami se účastnili bitvy u Cremony. V této souvislosti se uvažuje o tom, že v určitém vztahu s těmito událostmi může být i hojný výskyt zeleně glazovaných hornoitalských keramických kantarů v germánských hrobech na jihozápadním Slovensku, které jsou někdy dokonce interpretovány jako válečná kořist. V tomto smyslu by ostatně bylo možno vysvětlovat také původ některých antikvárních kusů augustovských stříbrných nádob a luxusní antické toreutiky, datovatelné do augustovského nebo ještě do staršího období (bronz. lampa, skládací stolek), které se našly v královském hrobě z Mušova. Přimlouvá se pro to především jejich výlučnost a absence přesvědčivých paralel v celém středodunajském prostoru.

Zohor

Při pohledu na kartografické rozšíření a na skladbu bronzových nádob, jejichž doba výroby spadá především do následného flaviovského období, neujde pozornosti jejich jistá koncentrace zejména ve dvou regionech severodanubského pásma. Tato situace může odrážet jisté změny, k nimž došlo po Domitiánových svébských válkách okolo roku 100. Charakteristické zástupce luxusního a drahého bronzového nádobí zjišťujeme především v bohatých hrobech v oblasti slovenského Pomoraví, tedy západně od Malých Karpat (Vysoká, Zohor) a v jihomoravsko-dolnorakouském pohraničí, tedy v prostoru středního a dolního Podyjí. Zde stojí v popředí kostrový hrob z Neu Ruppersdorfu a žárový hrob z Rothenseehof.


Vysoká pri Morave

Neuruppersdorf


Rothenseehof

Zohor


Zohor

Kromě levnějších souprav naběraček a cedníků (Eggers 160 a Eggers 162) a jednoduchých soudkovitých věder, jsou pro tento horizont dovozu typické především nejpozdější masivní pánve kampánské provenience s dílenskými kolky mistrů Cipia Polybia, případně Ansia Epaphrodita. U některých těchto příkladů s vysokým reliéfem průřezu držadla či s kolkovanou výzdobou a především u ojedinělých pánví Gőddakerského typu lze právem předpokládat, že jde již o produkty galských dílen, které se téměř masově prosazovaly rovněž soupravami naběraček a cedníků s častými kolky galských mistrů. Výběr tehdy oblíbených typů bronzového zboží lze dále doplnit o příklady pozdějších variant širokých mis s omegovitými pevnými držadly Eggersova typu 100-101 nebo jednoduššími mísami z bronzového plechu typu Eggers 70.


Vysoká pri Morave

Obraz geografického rozšíření této dovozní vlny v ostatních končinách neřímské Germanie zasahuje výrazně také oblasti severozápadního Německa a Dánska. Nejlépe lze její dosah postihnout na základě rozptylu pozdních situlovitých nebo soudkovitých věder Eggers 25 a 26, které se vyznačují dílensky téměř shodnými, již podstatně zjednodušenými obličejovými atašemi a držadly. Z území severně od Dunaje pocházejí např. z hrobů ve Vysoké, ze žárového hrobu v Rothenseehofu a z rozrušených hrobů v Měníně, avšak jejich častý výskyt v knížecích hrobech Eggersova stupně B₂ ze severního pásma střední Evropy, např. z Marwedelu, Apensenu, Klatzowa, Dollerupu, Skrobeshave, Juellinge a. d., v nichž se nacházejí v přibližně shodném chronologickém prostředí, názorným způsobem dokládá severozápadní směřování tohoto importu, za nímž se mohla skrývat i vnitrogermánská výměna luxusního zboží, odbývající se mezi jednotlivými germánskými mocenskými centry.


Menín

I když doklady tohoto dovozního horizontu nechybějí ani v regionu mezi Váhem a Malými Karpatami (Abrahám, Kostolná, Sládkovičovo), nakupení luxusních nálezů zejména v oblasti slovenského Pomoraví a v příhraničí Moravy a Dolního Rakouska je jistě nápadné. Germánský archeologický materiál, který nadto prozrazuje jisté vztahy k severolabskému prostředí nevylučuje, že v pozadí zesílení obchodních a kulturních kontaktů mezi vzdálenější severolabskou oblastí a římským Podunajím mohly být i další přesuny polabských kmenů směrem k Dunaji, které vyvrcholily Domitiánovskými válkami na samotném sklonku 1. století a v konečném důsledku vedly i ke stabilizaci nového mocenského ústředí severně od středního Dunaje. Podle nejnovějších poznatků je lze připsat podunajským Markomanům.

Zohor


Zohor

Inventáře relativně bohatých kostrových hrobů z Vysoké, Zohoru (zejm. z hrobu č. 5), Neuruppersdorfu, jakož i žárového bojovnického hrobu z Rothenseehofu na druhé straně vykazují, pokud jde o skladbu bronzového náčiní, zřetelnou spřízněnost s výbavou provinciálních mohylových hrobů (v Porýní např. z Monrealu, Lösnich atd., v Pannonii např. z Inoty, Káloz aj.), spadajících do časového úseku od pozdně flaviovského období až do první poloviny 2. století. Kromě běžných bronzových nádob se v nich shledáváme i s charakteristickými soupravami konvic s figurálně zdobeným držadlem a mis s horizontálními držadly (patery) t. zv. typu Cantenbury, které ve flaviovském období již produkovaly galské dílny. Takovéto soupravy, které v bohatých pohřbech severnější germánské zóny zatím chybějí, svědčí o silném vlivu provinciálního prostředí a částečné romanizaci místních elit, případně o jejich snaze přiblížit se hrobovou výbavou vůdčím vrstvám v římských provinciích. S velkou pravděpodobností souvisí tento obraz jisté akulturace s poměry, které na středním Dunaji panovaly na přelomu 1. a 2. stol. po Kr. po tzv. Domitiánových svébských válkách, zakončených teprve císařem Nervou a po obnovení vztahů závislosti místních Germánů na římském imperiu. Pravděpodobně, jak naznačuje např. Tacitus, přineslo nejen dynastickou změnu u místních Germánů, ale vedlo i k vytvoření nové vrstvy vojenské aristokracie, v jejímž prostředí měl své předchůdce i poněkud pozdější královský hrob z Mušova.


Zohor


Zohor

Překvapivé však je, že v kolekci bronzových nádob, která v něm byla shromážděna, se neobjevil žádný výrazný typ, který by do předchozího horizontu Vysoká-Zohor hrob 5 – Neu Ruppersdorf bylo možno zařadit. Tato skutečnost je o to pozoruhodnější, že běžné bronzové nádobí, přivážené do severodanubské oblasti po roce 100 dožívalo zde v mnohých germánských souborech nejméně až do období markomanských válek.


Velatice


Mikulov


Mikulov

Vše nasvědčuje tomu, že ani v období po markomanských válkách příliv bronzových nádob do obou oblastí severně od dunajského toku, jak se mnohdy tvrdilo, neustal. Naopak, jsme svědky obnoveného vzedmutí dovozu i obchodních kontaktů, které měly dalekosáhlý dopad i na vzdálenější sféry antické Germánie. Barbarské pásmo v předpolí noricko-panonské hranice Impéria sehrálo při tom zřejmě zprostředkovatelskou roli při distribuci nových typů podél tzv. Jantarové cesty směrem na sever. Vypovídá o tom zejména skutečnost, že nálezy pozdních forem římského dovozu, který by v barbarské chronologii odpovídal stupni B₂/C₁ a stupni C₁, nejsou na území jihomoravsko-dolnorakouském ani na jihozápadním Slovensku nikterak vzácné.


Blucina		Mikulov


Šitborice	Czarnówko


Baumgarten	Dvory nad Žitavou

Výrazně zde vystupují především žlábkovaná vědra, známá např. z hrobů v Bučovicích, z hrobu 6 v Šitbořicích, v Baumgarten a. d. M., v materiálu z rozrušených hrobů v Abrahámu atd. Nejvýraznější soubor tohoto horizontu představuje nový nález z Dvorů nad Žitavou na jižním Slovensku, který kromě pozdní pánve s kruhovitým výřezem v terči držadla (Eggers 142) a soupravy cedníku s naběračkou, obsahoval dobře zachované žlábkované vědro typu Gile (Eggers 44) a dva skleněné poháry na nožce s vybrušovanými oválnými ploškami typu Eggers 187. Se žlábkovanými vědry se ovšem setkáváme i v provinciálním pohraničí, např. v Brigetiu, kde jsou doložena několika charakteristickými opěrkami pro upevnění držadla.


Bucovice

Mušov

Šitborice

Známy jsou i další příznačné typy této nové vlny dovozu, např. nejpozdější varianty situlovitých věder (Eggers 27-29), charakterizované zcela schematizovanými obličejovými atašemi. K jejich součástem patří např. opěrky držadel z hrobu 8 v Šitbořicích, z Walltersdorfu a. d. March v rakouském Pomoraví, nebo z Bratislavy. Obličejová opěrka vědra typu Gőldenitz se nadto našla ve velmi pozdních nálezových souvislostech i v hrobě 174 z Očkova. Nelze ovšem opomenout ani spodní část vědra Eggers 27 s prohnutou spodní částí a otisky tří polokulovitých podstav nebo nožek, která se ve fragmentárním stavu objevila mezi dalšími ukázkami bronzového náčiní v tzv. královském hrobě z Mušova.


Šitborice


Šitborice

Mušov

Zohor

K dalším příznačným typům bronzových nádob, které se v období po markomanských válkách dostaly do zóny severně od středního Dunaje patří i další, méně atraktivní formy, které byly strženy touto mocnou vlnou importu. Sem patří např. pozdní tzv. řstlandská soudkovitá vědra se železnou objímkou hrdla a železným držadlem Eggersova typu 42 (Mušov-královský hrob, Hanfthal, Devínska Nová Ves), jakož i pozdní soupravy naběraček a cedníků.


Mušov

Mikulov

Za unikáty v oblasti severně od středního Dunaje lze pokládat časné varianty velkých kotlů tzv. westlandského typu, zejména exemplář z královského hrobu v Mušově, opatřený čtyřmi dodatečně připevněnými bustami barbarů s charakteristickým účesem vlasů do tzv. svébského uzlu. O pozdním datování těchto výrobků pocházejících z provinciálních dílen, pravděpodobně do let po roce 150, svědčí mimo jiné i prakticky shodný, bohužel však jen ve zlomcích zachovaný kotel ze žárového hrobu 6 z Mikulova, datovaný barbarským nákončím opasku do pozdní fáze stupně B₂nebo spíše do stupně B₂/C₁ (180-200).

Distribution map of riffled buckets; other bronze vessels

Kartografické rozšíření nálezů s importovanými bronzovými nádobami stupně B₂/C₁ vykazuje hustý rozptyl nejen v severodanubském pásmu, nýbrž zasahuje až oblasti Baltu. Sem se zřejmě dostával nejen t. zv. mořskou cestou přes dánské ostrovy, ale jak ukazuje situace v Podunají, také z jihu prostřednictvím tzv. Jantarové cesty. Směřoval přes hlavní odběrná střediska kultury przeworské, dále k nalezištím kultury wielbarské až k ústí Visly, kde shledáváme jeho další silnou kumulaci. Také zde vystupují nejen žlábkovaná vědra, ale i příznačné; žlábkované mísy s omegovitými držadly Eggers 77, nejpokročilejší formy věder s obličejovými atašemi Eggers 27-28, pozdní soupravy naběraček a cedníků atd.

V podstatě lze souhlasit s názory oněch autorů, kteří tento nebývalý příliv římských vymožeností do barbarské sféry spojují se situací vzniklou po markomanských válkách. Zvláště v barbarských regionech, přiléhajících k římské hranici na středním Dunaji, se rozvíjel čilý obchodní a výměnný kontakt s provinciemi, který trval až do severovského období. Příčiny nebývalého rozmachu nespočívaly pouze ve vnitřních proměnách barbarské společnosti, ale i v záměrné politice Říma v období po Commodově míru. Vyznačovala se podporou prořímských skupin uvnitř barbarské společnosti, především však snahou zajistit bezpečí římské hranice prostřednictvím úplatků, subsidií a jiných dávek germánským předákům a zřejmě také, jak o tom svědčí masový příliv sigillatové keramiky pozdně antoninského a severovského stáří, širokým otevřením obchodních kontaktů. Jakkoliv lze vysvětlit rozšiřování bronzových nádob, římských utensilií i dalších luxusních výrobků až do vzdálených končin przeworské kultury a do oblastí na břehu Baltského moře jako výsledek vnitrogermánské výměny, probíhající mezi jednotlivými barbarskými centry a jeho následným přerozdělováním, distribuce římské keramiky zřejmě stále zůstávala v rukou římských obchodníků.

Podstatnou změnu znamenala etapa, počínající třicátými lety 3. století, kdy římskou říší od hornogermánsko-rétského-limitu až po provincie na východě Evropy otřásly prudké útoky barbarů, způsobené migračními vlnami, vyvěrajícími z nitra neřímské Germánie. Měly za následek především přerušení dovozu výrobků ze západněji položených provincií do středodunajské sféry a dále do barbarských odběrných oblastí na sever od Dunaje. Poslední dozvuky západního dovozu luxusních bronzových nádob představují hemmoorská vědra z hrobů v Krakovanech-Strážích, která, spolu s mísou terry sigillaty pozdního rheinzabernského mistra Regulina, chronologicky již přesahují časový rámec tématu.

AUCR

1. Archeologický ústav AV ČR, Brno.

2. Nálezy římských bronzových nádob severně od středního Dunaje. Nálezy z hrobů.

3. Nálezy bronzových nádob severně od středního Dunaje ze sídlišť a ojedinělých nálezů.

4. Nálezy bronzových nádob v oblasti severně od Dunaje. Celkový přehled.

5 Typy augustovských bronzových nádob z hrobů v oblasti Čech (Dobřichov-Pičhora, Straky, Praha-Bubeneč).

6 Bronzové nádoby augustovského stáří z oblasti severně od středního Dunaje. Staré Hradisko – keltské oppidum; Bratislava-Devín, výšinné sídliště.

7. Rozšíření germánských hrobových nálezů z první poloviny 1. století v oblasti severně od středního Dunaje.

8. Nálezy bronzových nádob z doby Augustovy severně od středního Dunaje: Sládkovičovo (hrob č. 69 a 84), Kostolná (hrob č. 23), Bratislava-Devín (germánský popelnicový hrob B).

9. Typy bronzových nádob z doby Augustovy a Tiberiovy.

10. Mannensdorf a.d. March (Dolní Rakousko), žárový hrob.

11. Časné pánve s měsíčkovitým výřezem v držadle Třebusice, hrob LVIII, Třebusice, hrob LXIX (Čechy).

12. Časné pánve s měsíčkovitým výřezem v držadle z oblasti severně od středního Dunaje.

13. Láb (Slovensko), žárový hrob.

14. Křižovany nad Dudváhom (Slovensko), žárový hrob II.

15. Rozšíření augustovských pánví s držadlem zakončeným ptačími hlavičkami ve střední Evropě.

16. Rozšíření časných pánví s terčovitým zakončením držadla ve střední Evropě.

17. Soupravy naběraček a cedníků z doby Augustovy a Tiberiovy na slovenských pohřebištích.

18. Mušov (Morava), královský hrob

19. Mušov (Morava), královský hrob

20. Vídeň-Schwechat (Dolní Rakousko), nálezy z rozrušeného žárového hrobu.

21. Mannersdorf a.d. March (Dolní Rakousko), žárový hrob z r. 1988.

22. Blučina (Morava), sídlištní nález.

23. Drásov (Morava), žárový hrob.

24. Ladná (Morava), kostrový hrob?

25. Staré Město (Morava), sklad bronzových předmětů.

26. Mistelbach (Dolní Rakousko), nálezy z rozrušených hrobů.

27. Bronzové nádoby 3 fáze 2 generace bronzových nádob podle R. Petrovszkého.

28. Mušov “U sv. Jana” (Morava), bohatý kostrový hrob, Mistelbach (Dolní Rakousko, A), rozrušené žárové hroby. Zlomky bronzových džbánů typu Miltingen a soudkovitých věder.

29. Velatice (Morava), žárový hrob 6.

30. Rozšíření bronzových nádob 3. fáze 2 generace podle R. Petrovszkého severně od středního Dunaje.

31. Vysoká při Morave (Slovensko), bohatý kostrový hrob.

32. Zohor (Slovensko), výběr nálezů z knížecích hrobů.

33. Neu Ruppersdorf (Dolní Rakousko).

34. Rothenseehof (Dolní Rakousko), žárový hrob 1.

35. Zohor (Slovensko), kostrový hrob č. 3.

36. Zohor (Slovensko), rozrušený kostrový hrob.

37. Vysoká při Morave (Slovensko), bohatý kostrový hrob.

38. Měnín (Morava), rozrušené hroby.

39. Rozšíření věder typu Vysoká-Dollerup ve střední Evropě.

40. Zohor (Slovensko), knížecí kostrový hrob 5.

41. Velatice (Morava), žárový hrob 2.

42. Velatice (Morava), žárový hrob 2.

43. Velatice (Morava), rozrušené žárové hroby.

44. Velké Hostěrádky (Morava), žárový hrob.

45. Mikulov (Morava), žárový hrob 4.

46. Blučina (Morava), sídlištní objekt č. 1.

47. Mikulov (Morava), žárový hrob 17.

48. Šitbořice (Morava), žárový hrob 6,

vpravo žlábkované vědro z Czarnówko (Polsko).

49. Baumgarten a.d. March (Dolní Rakousko), žárový hrob.

50. Dvory nad Žitavou (Slovensko), rozrušený hrob.

51. Bučovice (Morava), žárový hrob.

52. 1- Mušov (Morava), královský hrob; 2-4 Hagenow (D), hrob 1/1995.

53. Šitbořice (Morava), rozrušené žárové hroby.

54. Mušov (Morava), královský hrob.

55. Zohor (Slovensko), žárový hrob.

56. Mušov (Morava), královský hrob.

57. Mikulov (Morava), žárový hrob 2.

58. Rozšíření importu horizontu žlábkovaných věder (B₂/C₁) - nálezy žlábkovaných věder; ostatní bronzové nádoby.